Z onkologie na psychiatrii
Postraumatická stresová porucha, narušené testování reality, kognitivní dezorganizace, silné emoční disbalance, paranoia, zvýšené škály schizofrenie, schizoafektivní porucha, smíšená porucha osobnosti, fóbie, obsese, nespavost aj. Psychodiagnostika v lednu 26 zní dost děsivě. Stále přetrvávají i tělesné potíže po radikální hysterektomii, chirurgické onkologické léčbě. V lednu 25 jsem se sice z onkologie po operaci dostala, ale s chybějící dělohou, vaječníky, chybějícími hormony po akutní menopauze jako jiný člověk, v jiném těle, s jinou hlavou. Extrémní stres probudil dávná traumata. Objevily se těžké deprese a úzkosti. Na mé neschopnosti se podílejí i paralyzující poruchy osobnosti.
Onkologická diagnóza donutí zastavit. Se štěstím se motor života dřív či později zase rozběhne. Z onkologie se však člověk dostává do jiné reality. Nápor na psychiku je enormní, zvlášť na psychiku člověka bez hmotného zajištění, bez rodinného zázemí. Mou největší oporou byl pes, když v létě odešel do nebe, životní ztráta přinesla psychický kolaps. Ocitla jsem se v pekle.
Jako osvč jsem byla zvyklá roky spoléhat jen na sebe. Dlouho jsem fungovala s přesvědčením, že všechno zvládnu sama. Stres. Riziko. Nejistotu. Zdraví. Jako workoholik s projevy ADHD jsem po létech došla na hranici sil, vyčerpaná ze všech životních bojů jsem se ocitla na onkologii. Jenže tím to teprve všechno začalo.
Nejtěžší rok života. A život běží dál. Z onkologie jsem se se štěstím dostala, naneštěstí na psychiatrii. Až příliš dlouho jsem věřila, že překonám vše zlé, všechny bolesti a rány utržené životem. Zaměřená na výkon, potvrzuje psychodiagnostika v lednu 26, v době, kdy podepisuji reverz do blázince. Zase se pokouším vše zvládnout, lékaře, úřady, záležitosti běžného života. Teď už ale nejsem ta silná, síly už došly dávno, i peníze. Snažím se zajistit klid, čas a prostor pro zotavení, najít reálné zajištění pro sebe a své kočky, než budu schopná zase fungovat normálně.
HLEDÁM KLID
Vše samozřejmě mohu doložit (lékařské zprávy z onkologie/psychiatrie, výpisy z BÚ, úřední vyjádření), a také jsem dokládala při zakládání sbírky na Doniu.
Radka K., 44 let, VŠ, svobodná, bezdětná, profesí marketingový specialista jako osvč, aktuálně neschopná.
Pacient psychiatrie a onkologie v remisi. Pod vlivem emocí a stresem probuzených traumat se vracím do pozice malého zraněného dítěte, které marně hledá bezpečnou náruč. Po hysterektomii jsem přitom v menopauze, takže se chovám také tak trochu jako hysterka. S dg schizoafektivní porucha už tápu, kdo vlastně jsem. Celý život působím v marketingu, k tomu patří i psaní. Teď jsem neschopná, tělesně, psychicky, mentálně, ale stále píšu, hlavně pro sebe. Psaní je teď pro mě ta nejefektivnější terapie. Potřebuji pochopit, co se to všechno děje. Skrze psaní hledám pochopení. Hledám (se).
Primárně potřebuji klid, najít bezpečné zázemí, čas a prostor pro zotavení těla a duše. Ten čas musím z něčeho zaplatit, musím z něčeho žít, platit léčivo a terapie, ten klid stojí peníze, které nemám.
Proč to nezvládnu sama ani s pomocí rodiny a přátel? Žiju sama, na cestě životem mě provázejí jen mé 3 kočky, když můj pes odešel do nebe. Mé kočky jsou má rodina. Vlivem psychických poruch jsem se dostala do izolace, tedy volám o pomoc do dáli.
Aktuálně především hledám, hledám pevnou půdu pod nohama, na které mohu stavět zdravou psychiku. Snažím se situaci řešit s úřady, volám o pomoc i směrem k různým organizacím. Hledám terapie, které by mi reálně pomohly. Hledám teorii pro praxi života skrze psaní. Psaní je má terapie. Píšu, pro sebe i pro jiné, věřím, že by mé psaní mohlo být užitečné i dalším, kteří hledají. Chci být užitečná. I do budoucna chci pomáhat těm, kteří tápou a hledají, kteří se dostali do životní krize a potřebují pomocnou ruku. I když mi hlava úplně nefunguje, naštěstí mám stále ruce a psaní.